Březen 2011

Pocit méněcennosti..sebelítosti

27. března 2011 v 17:49 | L. |  PÍŠE
Chodíte mezi lidmi a připadáte si jako hobit oproti ostatním,kteří jsou obři.Ach ta metafora.



Naruby..•

16. března 2011 v 14:49 | L. |  PÍŠE

Nostalgie...


V noci-přesněji v 0:15 jsem byla uvelebená v křesle a měla v uších sluchátka + otevřené okno a půlměsíc,který ozařoval parapet mě odneslo do chvíle "ticha" ,klidu a hlouček myšlenek v mé hlavě udělalo své a já se vracela zpět do minulosti.
Nejde změnit....nejde napravit,zbyde nám jen spousta vzpomínek,které seřadíme do dvou škatulek-dobré a špatné.Ráda se vracím v čase zpět,pokud je to do té doby,na kterou ráda vzpomínám a bylo mi v ní fajn.


Současná situace celého "mého já" je poněkud zoufalá,Nevím,možná jsem jen "nenasytná" a chci od života moc...,těžko říct.Hledám "nápl" mého pochmurného a pohodlného života kde se dá...v clubech (viz foto nalevo-fléda),na festivalech a různých společenských akcích,kde bych potkala nějaké ty spřízněné duše a co si budeme říkat....život je o lidech,kteří nás obklopují-lidé kolem nás "vychovávají"-
Život se pokouším i naplnit radostí,kterou poslední dobou nacházím v materiálních věcech (viz foto napravo:kabátek,který je můj současný lovný cíl) já vím není to dobře být "materalistka" ale je to jediné co mě nezklame.

Jediné co musíme za život udělat je..uvědomit si co chceme,poté si až teprve můžeme plnit své sny.Já pořád ještě nevím.


Naivní člověk

8. března 2011 v 16:30 | L. |  PÍŠE

Vzpomínám na ten večer ,

kdy bylo všechno jinak.Šli jsme..vypadali jsme dozajista jak zaláskovaný pár,akorát pravda byla jiná.


Figurkami pohybujeme ve hře...ted si připadám jak figurka mající svého hráče s ostatními figurkami se peru o to kdo dřív dorazí k místu,kde je konec hry-osvobození.
Ted mi přišla smska,...zpráva,která mě posadila na židli...:
"Promin,ale musím ti to napsat...Viděla jsem ho..ocucmával se tam s nějakou blondýnou..".
Nejde o tu blodýnu,je mi jedno co je to za holku...jde o to,že jsem naletěla.Nejvíc mě mrzí ty JEHO slova plná lží a přetvářek,u kterých věděl že mi jednou budou tak leda k pláči-a je to tak.Vypočítavý...lhář,a člověk,který by chtěl všechno a hned..bez ohledu na ostatní.Moje slabina byla odhalena...ano je to ON i přes to,co mi udělal pořád ho mám ráda,jsem to ale naivka.

Deep in my soul

7. března 2011 v 17:29 | L. |  PÍŠE
Trpět a mlčet,jediný způsob jak zařídit aby všichni kolem byli spokojení,když zrovna je vám nejhůř.Né nadarmo se říká,že opravdový přítel se pozná až už všichni odešli..touto zkouškou ,tímto "sítkem" prošlo aji mých spoustu "přátel" ...zarazilo mě to,ale neprošel nikdo..a já zůstala tu ...nepochopená a sama.


(foto:naše štěnátka...jak ony mě chybí..)

Nenavidím hru,jak si všichni hrají na "super" kamarády ,přijde mi to,že celý život jsme jen obelháváni a sami si nalháváme,že nejsme sami,přitom sami jsme byli..sami jsme...a sami budeme vždy a na všechno.A to je mi pak život..když ho celý žijeme jen v nějaké iluzi...třeba i to že jsme milováni,to už bych taky přirovnala k něčemu..ale to by bylo na dlouhé řádky :DJinak doufám,že takové počasí jako dnes vydrží...at alespon něco je tu pozitivné :D

O mně

6. března 2011 v 18:19 | L. |  O NÍ
Lizye.blog.cz
Jeden člověk mě popsal jedním slovem...TAJEMSTVÍ.
Nejsem si jistá jestli tak doopravdy působím, ale je fakt, že hodně lidí si o mně myslí...vlastně ani nemyslí . Nejsem typický samotář, ale jsem ta co je ráda mezi lidmi, ale vše pozoruje z dálky.
Lhala bych kdybych napsala že jsem převeselé povahy,jsem spíše pesimista.
Od jisté doby nevěřím nikomu, jenom sobě.
Blog je pro mě ventil do jiného světa, světa kde mě nikdo nezná a můžu být opravdu taková jaká jsem.
Víte, mě to asi baví víc psát než mluvit,když píšu nemyslím na nic kolem sebe.
Jsem sama ve svém nitru se svými myšlenkami, tak je mi asi nejlépe.
U nějaký ten pátek trpím panickou poruchou, a věřte mi není to žádná prdel :-) Více o mých každodenníích strastech a radostech v článcích.