Listopad 2015

Máte mě rádi?

11. listopadu 2015 v 1:46 | L. |  PÍŠE
Soudě podle napísu, to vypadá na další melancholický článek po dlouhé době, ano poslední záznam je tu z roku 2012!!!
Nevím co mě přimnělo k tomu sem opět napsat, opět se svěřovat formou tohoto textu.

Celý život, ač to někteří nepřiznávají, se snažíme o to aby jsme byli obdivováni a milováni. Ale je to opravdu možné?
Existuje opravdu někdo kdo obdivuje, ale nezávidí? Je tu opravdu někdo kdo miluje, ale neubližuje?

Po dlouhé době mám v sobě prázdno, pusto. Události poslední 3let mě probudili do stavu dospělosti, reality před kterou mě má maminka varovala, vzpomínám si na ty slova " Počkej až bude dospělá" " ..jasně mami" odvětila jsem s pohrdavým úsměvem.
Bohužel musím uznat, že její slova se opravdu vyplnily, ANO MAMI MĚLA JSI PRAVDU!

Život není růžový, není a nebude zvláště, když někoho blízkého ztratíte. Je to už půl roku a já ted vím, že jsem mohla udělat něco víc, něco co by mu udělalo radost. Byl se mnou od první chvíle, můj jediný opravdový člověk co mi rozumněl aniž bych uměla mluvit. Bylo to něco nevídaného, podle slov mé mamky jsme byli partáci, něco nás spojovalo. Ač nevlastní, ale ve skutečností víc vlastní než ti opravdoví. Chci říct jen, PROMIN DĚDO...je mi to LÍTO.
Život musí jít dál, ale s úsměvem můžu říct, že moje dětství díky TOBĚ dědo stálo za to. DÍKY