Pocity

16. listopadu 2016 v 23:41 |  PÍŠE
Pocity, ach ty obehrané moje pocity. Protáčejí se pořád dokola a dokola a pořád ve stejné vlně tancují na mých myšlenkách a brnkají do mého svědomí. Mít tak ve všem jasno, umět se rozhodovat. Nelze, nelze se rozhodnout. Plno let už uplynulo, a já se ptám zda je to co opravdy chci. Chci? Mám? Získám, či ztratím? Hormony se bouří a svědomí křičí STOP. Přestanu, já vím, že přestanu, jsem přece taková a taková i chci zůstat. Chci? Asi ano. Takže co řešíš? Rozmýšlej...
Jsem blbá, blbá, blbá naivní a asi v hlavě ještě ublížená holčička v koutě co chce být jednou doceněná. Co to tu melu.., mé komplexy z dětství netřeba vytahovat. Potřebuji nabrat sebevědomí, potřebuji vzpruhu, potřebuju náboj, který poslední dobou je nedostatkové zboží v mém mozku. Nejsem blázen, ne nejsem. Obyčejný člověk, nejspíš. Budu někdy spokojená s tím co mám? Budu se někdy ohlížet taky na ostatní? Dyt přece to dělám celý život..měním se, asi ve zlého nevděčného člověka.
Odpustte mi, Vaše nedoceněná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama